Taťána Fischerová

Jsem moc ráda, že Akce cihla letos věnuje výtěžek sbírky Agentuře Pondělí, která už patnáct let pomáhá těm, kteří to nemají lehké, začlenit se do společnosti a žít život s lidmi a mezi lidmi. Po tom toužíme všichni, ale bohužel ne každému se to podaří. Proto si vážím lidí z Agentury Pondělí a proto podporuji Akci cihla.


Víkend v Tlapkách s agenturou Pondělí

Strávili jsme krásný pracovní víkend za spolupráce agentury Pondělí, která nám zde v početné partě se svými pracovníky, dobrovolníky i klienty přijela vypomáhat v našem azylu.

Celou pracovní návštěvu jsme spojili i s canisterapií, což bylo poprvé, kdy naši pejskové mohli pracovat se zdravotně postiženými lidmi.

Agentura Pondělí poskytuje sociální služby lidem se zdravotním postižením.

O víkendu k nám přijelo celkem deset lidí, spolu s naším osazenstvem azylu nás tedy bylo náhle na Blatě patnáct 🙂 a To už je rukou!

V pátek přijeli pomocníci na večer, rozbalili si stany nebo ležení na slámě a po seznámení se s námi a s plánem na víkend jsme usedli společně k táborovému ohni 🙂 Opékaly se buřty, vegetariáni opékali vegetariánské párky a vitariáni neopékali nic, nakonec neodolali grilovaným hermelínkům a pak nám ráno bylo pěkně špatně :)) . Pejsani z naší socializační partičky v domečku číslo tři byli naprosto vzorní a chovali se slušně i přes výskyt jídla na stole, které bylo jistě velmi lákavé stejně jako nespočet hladících rukou pro ně.

V sobotu jsme vstali časně z rána a sešli jsme se na zahrádce ke snídani. Po přivítání nového dne jsme si rozdělili úkoly. Všechny holky se pustily do mytí nádobí a potřeb pro zvířátka a všichni chlapi se pustili do dokončení voliéry pro hendikepované kočičky. U pejsků ve výbězích bylo také třeba udělat generální úklid, vyčistit kotce, vymýt misky, zamést, shrabat trávu a nanosit slámu.
S tím nám pomáhala Marcelka - jedna z klientek agentury, které práce s pejsky velmi baví a s nadšením nám pomohla udělat perfektní pořádek. Lukáš, další z klientů agentury nosil pečlivě pejskům vodu a odvážel posekanou trávu. Moc nám to všem šlo a nikdo se nenudil.

Odpoledne nás navštívila samotná ředitelka agentury paní Monika, které jsme představili naše pejsky a naše sdružení, byli jsme takovou návštěvou velmi poctěni a překvapeni z tak milého setkání.

V pozdním odpoledni jsme pak vypustili socializační pejsky a klienti i zaměstnanci agentury nám pomáhali se socializací bázlivých pejsků, které bylo třeba připravit k adopci do nových rodin. Jedná se o bázlivé psy, kteří nezažili nikdy před námi kontakt s lidmi a jediný způsob, jak je odnaučit strachu z lidí je, seznámit je s nimi. Tak jsme utvořili osvědčený socializační kroužek, každý plachý pejsek měl na sobě vodítko a jednoho páníčka, se kterým se musel seznámit nejprve klidnými dotyky na čumáček a někteří zvládli i pochování. Po chvíli jsme si pejsky mezi sebou vyměnili. Při převýchově pejsků byla přítomná naše odbornice Lucie Němečková a Denisa Zárybnická, kteří ostatní lidi učili, jak zacházet s problémovými psy, jak bázlivými, tak agresivními a jak je správně kontaktovat tak, aby s lidmi získávali dobrou zkušenost.

Pejskové byli naprosto vzorní a ještě více nás překvapilo, jak si zdravotně postižení lidé z agentury poradili s našimi pejsky a jak výborně jim práce s nimi šla.

Někteří z našich psů se ujali práce a předvedli naprosto úžasné výkony, canisterapeuty by mohli dělat "z fleku" 🙂 Kikí byla úžasná, stále seděla někomu na klíně, klienti si jí velmi oblíbili. Velmi pomáhal i pejsek Orin, který je u nás z kauzy Týnec a i přes to, jaké peklo si v předchozím životě prožil, nyní dokázal, že i pejsek z množírny může dělat canisterapeuta. Celá parta byla naprosto nadšená a my také.

Před setměním jsme založili další táborový oheň, v černém kotlíku se vařil guláš, pak se opékaly žampióny a my vitariáni jsme neopékali nic, neboť by nám bylo zase špatně. Hrálo se na kytaru i na bubínky. Usnuli jsme ani jsme nevěděli jak. Nedělní ráno bylo takové smutné, loučení a loučení, balení a odjezd. Nádherně strávený víkend utekl rychle. Byl to jeden z nejsuprovějších víkendů za celý rok na blatě.

Jsme moc rádi, že se tato akce povedla a proběhla naprosto bez problémů za stálé pozitivní energie a úsměvů všech zúčastněných. Chceme velmi poděkovat za uspořádání sbírky, která byla předaná našemu sdružení. Těšíme se na další setkání a již nyní plánujeme s našimi pejsky spojení socializace pejsků s canisterapií postižených lidí.

OS Toulavé tlapky

Beseda - ZŠ Dolní Poustevna

V pátek 16. ledna se žáci šesté až deváté třídy zúčastnili, v rámci předmětu občanská výchova, besedy o práci agentury PONDĚLÍ.

Mirka Kopecká:

Agentura PONDĚLÍ se zabývá výběrem vhodného zaměstnání a pomocí zvládání běžného života pro handicapované lidi. Pomáhá lidem s duševním i fyzickým postižením, aby zvládali samostatné bydlení, hygienu a dojíždění do zaměstnání. Provozuje i rehabilitaci. Klienti tohoto centra mají těžký život už jenom v tom, jak s nimi jednají ostatní. Agentura má sídlo pro tento výběžek v Rumburku.

Na dnešní přednášce jsme se od milé zaměstnankyně centra dozvěděli jeho funkci a uplatnění. Dále jsme si poslechli příběh Žanety, která se stěhovala z ústavu do ústavu a nakonec s pomocí agentury našla byt a práci pokojské v hotelu a příběh Míry, který vyrůstal na ulici a v dětských domovech a dnes pracuje jako obsluha pivovaru v Krásné Lípě.

Přednáška byla zajímavá a poučná, člověk si z ní odnesl jedno moudro: Nevysmívej se ostatním za to, jací jsou. Může se to stát i tobě.

ZŠ Dolní Poustevna - žákyně 8. třídy


Agentura Pondělí na Polygrafce

V pátek 11. dubna jsme měli čtvrtou hodinu besedu s Agenturou Pondělí, která pomáhá handicapovaným lidem najít práci a bydlení, ale nejdříve je musí připravit na nákupy v obchodech, hospodaření s penězi a vůbec naučit je zvládat základní společenské situace.

Přišly k nám čtyři ženy. Na první pohled byste nepoznali, která je handicapovaná a která není. Besedu začala Eva Dvořáková, ta pracuje v Agentuře Pondělí. Když skončila s úvodem, řekla zbylým třem ženám, aby vyprávěly svůj životní příběh. Všechny tři mě zaujaly, pouze mě trochu zamrzelo, jak se k handicapovaným někteří lidé chovají, například nám jedna z nich vyprávěla, jak jí jeden kluk počůral batoh. Nevím, jak vám, ale mně by se určitě nelíbilo, kdyby mi tohle někdo udělal. Vždyť oni jsou lidé jako my, tak proč jim tohle děláme? To, že jsou trochu jiní, neznamená, že se k nim budeme chovat jako k nějakému prašivému psovi.
Kromě maturantů absolvovaly besedu všechny třídy naší školy. Přinášíme Vám názory některých Vašich spolužáků.

Šimon Poláček, 1.S: Můj názor je takový, že by se měl každý zamyslet nad sebou a zkusit si představit, jak se asi handicapovaní cítí ve společnosti. V podstatě lidi s postižením obdivuji, ale zároveň i lituji. Protože si neumím představit, že ráno vstanu a nemohu se jen tak projít do parku se psem, kvůli tomu, že bych byl na vozíčku, což je pro mnohé denní rutinou. Osobně si tedy myslím, že všechny handicapované bychom měli podporovat v tom, co je baví, a pomáhat jim a ne dělat pravý opak, urážet je a smát se jim.

Dana Kučerová, 1.S: Co je to vlastně ,,být normální“? Nikdo z nás neovlivnil to, jak se narodil. Chovat se vědomě špatně k lidem, kteří se trochu liší? Doufám, že tito lidé jednou pochopí, jak nesmyslně se chovali.

Anna Lišková 1.S: Podle mě to mají ve společnosti těžké. Ostatní si z nich na ulici dělají legraci a smějí se jim. Někdy se až divím, čeho jsou lidé schopní. Možná jsou trošku jiní než my, ale nepochopím, jak jim někdo může nadávat a plivat na ně.

Jana Debnárová, 2.A: Beseda se mi moc líbila. Obdivuji, že po tom všem, kde ty ženy byly dříve a co se jim stává, o tom dokážou mluvit a před úplně cizími lidmi. Vlastně ve všem je obdivuji. Ráda jsem se té besedy zúčastnila a moc ráda si to zopakuji. Lidé, kteří pracují v Agentuře Pondělí jsou výjimeční a mají velké srdce...

Daniel Svoboda, 2.A: Přednáška mě velmi zaujala. Agentura Pondělí je suprová. Nejvíce mě zaujalo, jak ženy vyprávěly, co se jim v životě stalo, bylo to dost dojemné. Určitě si myslím, že handicapovaní lidé jsou stejní jako my, měly by se na ně brát stejné ohledy například v práci, měli by dostat šanci, aby mohli pracovat a dělat, co se jim líbí, sportovat, vařit,... Určitě se vypravím do Agentury podívat.

Mirek Demeter, 2.A: Můj první dojem, když jsem je viděl vcházet do dveří byl: „Cože? Vždyť to jsou normální lidi.“ Nejdříve mě zmátl pohled na Žanetu a Sylvu – normální stylově oblečené dívky. Ale když jsem se zaposlouchal do jejich příběhů, uvědomil jsem si, jak to tito lidé s handicapem mají ve společnosti zdravých lidí velmi těžké. Díky této přednášce jsem uviděl zdaleka jiný pohled na ty lidi, než jsem dosud měl. Přednáška se mi líbila a Agentura Pondělí také.

Karolína Bardynová, 2.A: Včerejší odpolední beseda byla velmi pěkná. Je úžasné, jak lidem s handicapem dokážou pomoct. Hodně mě zaujaly holky, které dokážou o svých problémech povídat a že berou svůj život takový, jaký je. Určitě mám radost, že pro tyto lidi je tady Agentura Pondělí a že je postrkuje k tomu, aby se naučili vařit, uklízet atd. Stojí za zamyšlení se jeden den sebrat a jít se podívat, jak to v Agentuře probíhá 🙂

Filip Kolář, 2.A: Bylo to zajímavé, asi jsem se o lidech s handicapem dozvěděl něco nového a byl to pro mě takový odstrašující příklad, abych nedělal hlouposti, protože se to vážně může stát komukoliv z nás. Handicapovaní to mají určitě o hodně těžší, ale podle toho, co ženy říkaly, svoje životy s obdivem zvládají a to na výbornou. Respekt!

Děkuji všem za spolupráci a doufám, že besedy pomohly k tomu, aby se lidé k handicapovaným chovali jako k sobě rovným.

SOU Polygrafické