Agentura Pondělí na Polygrafce

V pátek 11. dubna jsme měli čtvrtou hodinu besedu s Agenturou Pondělí, která pomáhá handicapovaným lidem najít práci a bydlení, ale nejdříve je musí připravit na nákupy v obchodech, hospodaření s penězi a vůbec naučit je zvládat základní společenské situace.
Přišly k nám čtyři ženy. Na první pohled byste nepoznali, která je handicapovaná
a která není. Besedu začala Eva Dvořáková, ta pracuje v Agentuře Pondělí. Když skončila s úvodem, řekla zbylým třem ženám, aby vyprávěly svůj životní příběh. Všechny tři mě zaujaly, pouze mě trochu zamrzelo, jak se k handicapovaným někteří lidé chovají, například nám jedna z nich vyprávěla, jak jí jeden kluk počůral batoh. Nevím, jak vám, ale mně by se určitě nelíbilo, kdyby mi tohle někdo udělal. Vždyť oni jsou lidé jako my, tak proč jim tohle děláme? To, že jsou trochu jiní, neznamená, že se k nim budeme chovat jako k nějakému prašivému psovi.
Kromě maturantů absolvovaly besedu všechny třídy naší školy. Přinášíme Vám
názory některých Vašich spolužáků.

Šimon Poláček, 1.S: Můj názor je takový, že by se měl každý zamyslet nad sebou
a zkusit si představit, jak se asi handicapovaní cítí ve společnosti. V podstatě lidi s postižením obdivuji, ale zároveň i lituji. Protože si neumím představit, že ráno vstanu a nemohu se jen tak projít do parku se psem, kvůli tomu, že bych byl na vozíčku, což je pro mnohé denní rutinou. Osobně si tedy myslím, že všechny handicapované bychom měli podporovat v tom, co je baví, a pomáhat jim a ne dělat pravý opak, urážet je a smát se jim.

Dana Kučerová, 1.S: Co je to vlastně ,,být normální“? Nikdo z nás neovlivnil to, jak se narodil. Chovat se vědomě špatně k lidem, kteří se trochu liší? Doufám, že tito lidé jednou pochopí, jak nesmyslně se chovali.

Anna Lišková 1.S: Podle mě to mají ve společnosti těžké. Ostatní si z nich na ulici dělají legraci a smějí se jim. Někdy se až divím, čeho jsou lidé schopní. Možná jsou trošku jiní než my, ale nepochopím, jak jim někdo může nadávat a plivat na ně.

Jana Debnárová, 2.A: Beseda se mi moc líbila. Obdivuji, že po tom všem, kde ty ženy byly dříve a co se jim stává, o tom dokážou mluvit a před úplně cizími lidmi. Vlastně ve všem je obdivuji. Ráda jsem se té besedy zúčastnila a moc ráda si to zopakuji. Lidé, kteří pracují v Agentuře Pondělí jsou výjimeční a mají velké srdce...

Daniel Svoboda, 2.A: Přednáška mě velmi zaujala. Agentura Pondělí je suprová. Nejvíce mě zaujalo, jak ženy vyprávěly, co se jim v životě stalo, bylo to dost dojemné. Určitě si myslím, že handicapovaní lidé jsou stejní jako my, měly by se na ně brát stejné ohledy například v práci, měli by dostat šanci, aby mohli pracovat
a dělat, co se jim líbí, sportovat, vařit,... Určitě se vypravím do Agentury podívat.

Mirek Demeter, 2.A: Můj první dojem, když jsem je viděl vcházet do dveří byl: „Cože? Vždyť to jsou normální lidi.“ Nejdříve mě zmátl pohled na Žanetu a Sylvu – normální stylově oblečené dívky. Ale když jsem se zaposlouchal do jejich příběhů, uvědomil jsem si, jak to tito lidé s handicapem mají ve společnosti zdravých lidí velmi těžké. Díky této přednášce jsem uviděl zdaleka jiný pohled na ty lidi, než jsem dosud měl. Přednáška se mi líbila a Agentura Pondělí také.

Karolína Bardynová, 2.A: Včerejší odpolední beseda byla velmi pěkná. Je úžasné, jak lidem s handicapem dokážou pomoct. Hodně mě zaujaly holky, které dokážou
o svých problémech povídat a že berou svůj život takový, jaký je. Určitě mám radost, že pro tyto lidi je tady Agentura Pondělí a že je postrkuje k tomu, aby se naučili vařit, uklízet atd. Stojí za zamyšlení se jeden den sebrat a jít se podívat, jak to v Agentuře probíhá 🙂

Filip Kolář, 2.A: Bylo to zajímavé, asi jsem se o lidech s handicapem dozvěděl něco nového a byl to pro mě takový odstrašující příklad, abych nedělal hlouposti, protože se to vážně může stát komukoliv z nás. Handicapovaní to mají určitě o hodně těžší, ale podle toho, co ženy říkaly, svoje životy s obdivem zvládají a to na výbornou. Respekt!

Děkuji všem za spolupráci a doufám, že besedy pomohly k tomu, aby se lidé k handicapovaným chovali jako k sobě rovným.

SOU Polygrafické, 02.07.2014